🧠 Proč žáci zapomínají a co s tím můžeme dělat?

Každý učitel to zná – žák se učivo jednou naučí, u testu ho zvládne, ale za pár týdnů jako by ho nikdy neviděl. Je to frustrující. Proč ale k zapomínání dochází? A je vůbec možné tomu účinně čelit?

Zapomínání není selhání žáka – je to přirozená vlastnost lidské paměti. Pokud nové informace nejsou propojeny s dříve naučeným, chybí jim smysl nebo nejsou opakovány, mozek je jednoduše „vymaže“. Ale právě zde má škola – a učitel – obrovskou šanci něco změnit. Využíváním ověřených strategií, jako je spirálovité opakování, učení v souvislostech nebo zapojení vlastního vysvětlování a reflexe, můžeme podpořit nejen paměť, ale i hlubší pochopení látky.

V tomto článku se podíváme na důvody zapomínání a nabídneme konkrétní nástroje a metody, jak se s tím vyrovnat – jak z pohledu učitele, tak i žáka.

Proč žáci zapomínají a co s tím dělat?

Proč žáci zapomínají?

• Křivka zapomínání (Ebbinghaus): Bez opakování zapomeneme většinu učiva během několika dní.
• Učení „do šuplíku“: Učivo bez kontextu a smyslu se neuchová.
• Krátkodobá paměť: Učení na test neznamená trvalé pochopení.

Co s tím dělat – strategie pro udržení znalostí:

🌀 Spirálovité opakování – opakuj učivo postupně a do hloubky.
🔄 Propojení učiva mezi předměty a roky – hledej smysl a souvislosti.
🧠 Učení s vysvětlováním – vysvětluj učivo vlastními slovy.
🎯 Testování pro zapamatování – mini-kvízy bez známek pomáhají paměti.
🛠️ Používání v praxi – učivo se lépe pamatuje, když se využívá v reálných situacích.
✏️ Sebehodnocení – piš si, co si pamatuješ a co potřebuješ doplnit.
🤖 Spolupráce s AI – trénuj pomocí chatbotů, online testů, aplikací.

Příklad z koncepce EDUvia4X:

💡 Kritické myšlení – opakované řešení jiným způsobem.
🧭 Mentorství – vedení učitelem nebo spolužákem.
🤖 Spolupráce s AI – procvičování přes chatboty.
🪞 Sebehodnocení – zaznamenávání pokroku.
⚖️ Etika a smysl – propojení s reálným světem.

Závěrem

Zapomínání je běžnou součástí učení – a není známkou neschopnosti. Spíše ukazuje, že znalosti potřebují péči, čas a smysluplné opakování. Pokud se zaměříme na to, jak žáky učíme, a ne pouze co učíme, můžeme společně měnit stereotypy školního vzdělávání. Vytvářejme prostředí, kde je opakování přirozenou součástí procesu, nikoli trestem. Kde se žák nebojí říct „nepamatuji si“, protože ví, že má nástroje, jak si vědomosti znovu vybudovat. A kde výuka není jen o testu, ale o dlouhodobém uchopení a pochopení světa kolem nás.