Postavy:
• Filip – 17 let, student střední školy, praktický, ironický, „rád věcem přijde na kloub“
• Paní učitelka Novotná – zkušená a trpělivá, věří, že význam matematiky se nenutí, ale objevuje
• Děda Josef – bývalý technik, klidný vypravěč, moudrý pozorovatel světa
1. scéna: Ve třídě
FILIP (tiše, sarkasticky k sousedovi):
„Zase rovnice… Protože každý den v životě lítám druhou odmocninu ze čtyř…“
UČITELKA NOVOTNÁ (zvedne obočí, ale usmívá se):
„Filipe, a ty si nikdy nic nepřepočítáváš?“
FILIP:
„Jasně. Třeba kolik mi zbude z kapesného, když si koupím pizzu a energy drink. Na to nepotřebuju rovnici.“
UČITELKA:
„Možná zatím ne. Ale matematika je jako mapa. Nemusíš ji používat každý den, ale když se ztratíš, budeš rád, že ji máš.“
2. scéna: Doma u dědy
FILIP:
„Dědo, tys používal matiku v práci?“
DĚDA JOSEF (s klidem):
„Denně. Ale nejdůležitější nebyly výpočty. Bylo to myšlení. Když máš poruchu ve strojovně a desítky možných příčin, pomůže ti právě to, co ses učil v matice: vylučovat, kombinovat, hledat strukturu.“
FILIP:
„Takže ne výsledky, ale cesta?“
DĚDA:
„Přesně. Matematika tě učí myslet. Ne rychle, ale přesně. A v životě je hodně situací, kdy právě to rozhoduje.“
3. scéna: O týden později, na brigádě
VEDOUCÍ:
„Filipe, potřebujem rychle propočítat, jak naskladnit těch 200 krabic, aby se vešly do skladu. Každá má jiné rozměry a tři typy je třeba uložit odděleně.“
FILIP (překvapený, ale aktivnější):
„Takže musím spočítat objemy, rozmístění a optimalizovat podle místa?“
VEDOUCÍ:
„Vidíš, říkal jsem, že se ti bude hodit škola.“
4. scéna: Zpět ve třídě
FILIP (tiše, ale bez ironie):
„Hele, paní učitelko? Může bejt, že to s tou mapou dávalo víc smysl, než jsem si myslel.“
UČITELKA (s úsměvem):
„Třeba jsi došel k bodu, který jsi už uměl najít. Ale teď mu rozumíš.“
FILIP (krátký úsměv):
„Aha. Takže asi takhle vypadá matika… v životě.“
Závěr:
Ten den si Filip do sešitu zapsal jedinou větu:
„Matematika mi neřekla, co si koupit. Ale naučila mě poznat, co opravdu potřebuju.“