Tomáš byl obyčejný student čtvrtého ročníku. Každý den chodil do školy bez chuti, bez zájmu. Výuka ho nebavila, učivo mu připadalo odtržené od života a známky ho jen stresovaly. Často měl pocit, že se učí jen proto, aby prošel. A když neviděl smysl, přestával se snažit.
Jednou však přišla změna. Na informatice jim učitel představil koncept EDUvia4X. Mluvilo se o tom, že každý žák má právo hledat smysl, být veden, ne jen hodnocen. Učitel jim zadal projekt, který si mohli zvolit podle vlastního zájmu. Tomáš si vybral téma: ‚Jak by AI mohla pomoci lidem s poruchou sluchu‘. Poprvé po dlouhé době se ponořil do práce, která ho opravdu bavila. Mohl tvořit, ptát se, používat nástroje, které ho fascinovaly. A navíc – cítil, že jeho nápad má smysl.
Učitel s ním pravidelně konzultoval pokrok, dával mu zpětnou vazbu jako mentor – ne jako hodnotitel. Tomáš si postupně začal všímat, že se na hodiny těší. Nešlo už jen o známku, ale o vlastní růst. Na konci projektu měl nejen výstup, ale i nový pohled na sebe samého. Věřil si. A co víc – začal pomáhat i spolužákům.
Dnes je Tomáš sebevědomý, motivovaný a aktivní student. Ví, že se učí hlavně pro sebe. A i když není vše jednoduché, našel v sobě důvod pokračovat. Protože ví, že má co říct, má co tvořit a že jeho učení má smysl.